Historie

Opatovický mlýn

První písemná zmínka o tomto objektu pochází z r. 1367.

Prvopočátky Opatovického mlýna (a strouhy z Lužnice k němu, která se později stala základem Zlaté stoky) jsou však starší – u strouhy předpokládá starší literatura působení Landštejnů, podle nejnovější, silně novými argumenty podložené hypotézy spadá vznik stoky i mlýna do cca poloviny 13. st a je bezprostředně spjat s působením světelských cisterciáků, jimž Vítek z Klokot daroval polovinu vsi Presnik, předpokládaného předchůdce pozdějších Opatovic (Opatovice = ves lidí opatových). Tehdejší mlýn (a jeho nástupce patrně až do doby, kdy Štěpánek Netolický přeložil tok Zlaté stoky pod hráz nově budovaného Opatovického rybníka, tj. kolem r. 1510) bychom však logicky museli lokalizovat poněkud více na jihozápad (směrem k Vrchům), kde předpokládáme onen Presnik (osídlení zde v té době podporují i dosavadní archeologické nálezy).

Hlavní body další historie objektu:

1270 Světelský klášter Presnik prodává.
1367 mlýn (dvůr s rolemi, loukami a pastvinami a vším příslušenstvím a mlýn Opatovice s rybníkem a příkopem mlýnským až k Lužnici) prodávají bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka třeboňskému měšťanovi Merklovi řečenému Lender a jeho dědicům.
1367 nově založený třeboňský klášter získává polovinu Opatovic již před r. 1374 jako donaci od zakládajícího rodu Rožmberků, polovinu r. 1376 dokupuje.
1439 je mlýn uváděn se 7 koly (když předtím za husitských bojů byl patrně poničen); příkop využíván k plavení dřeva až k městu.
1566 je klášter sekularizován a mlýn přechází do vlastnictví Rožmberků. V té době má 7 kol moučných a osmé olejné, při tom pilu, soukenickou valchu a stoupu na kroupy.
1568 dávají Rožmberkové mlýn opravit: "Toho roku nějaký Jan Vlach stavěl od kamene mlejn a dvůr Opatovský v gruntu na tři lokty zšíři zeď ke mlejnu založiv." (V. Březan “Životy posledních Rožmberků”)
K r. 1579 V. Březan uvádí: "Item mlejn u Opatovic na šestnácte kol téměř zgruntu jest postaven. Item pila při témže mlejně vnově postavena, na kteréž veliká a znamenitá suma rejlů na prkna řezati se může." S 16 koly tak patřil v této době tento mlýn k třem největším mlýnům v Čechách.

1590 má mlýn 15 kol moučných, 5 stup a 2 pily.
1603 byl ze stoky u Opatovic vyměřen vodovod pro Třeboň.
1607 je uváděno kol korečníkův 14, stupník s 5 vrcholky, valcha soukenická se 2 stupami, volejna k dělání olejův, stupník na tlučení třísla, pila se 2 stroji a plechy.
1625 byl mlýn, před 4 roky hned na počátku stavovského povstání spálený císařskými vojsky do základů, s velkým nákladem obnoven (zřízeno prozatím aspoň dvojí mlecí složení).
1631 byl obnoven třeboňský klášter a v rámci „restitucí“ mu byl vrácen i Opatovický mlýn. Prelát kláštera zavedl r. 1642 ve mlýně stálý šenk piva.

1708 byl mlýn znovu vystavěn Janem Prechtlem, opatem kláštera.
1727 mlýn vyhořel, ale byl opatem Prechtlem znovu vystavěn (viz kamenná kartuše v průčelí mlýna) do podoby, kterou má v zásadě dodnes. V novém mlýně bylo zřízeno 6 mlecích složení, 5 stup a 1 pila.

Třeboňští opati trávívali zde potom letní měsíce, a proto v prvním patře byla vedle jejich místností zřízena mešní kaplička. R. 1777 zde F. J. Prokyš vymaloval oltářní niku a pro oltář namaloval obraz sv. Ubalda. Z dalšího vybavení kapličky bývají uváděny: obraz Snímání s kříže od Lazara Marie de Sanguinetti z r. 1728, portréty třeboňských opatů, knížat ze Schwarzenbergu a brnění ze 16. století.

Od r. 1765 zde byl mlynářem Václav Wolf. Jemu byl klášterem mlýn prodán r. 1769 do emfyteutického nájmu. Roku 1785 byl klášter zrušen. Mlýn kupuje Jan Nepomuk ze Schwarzenberka. Ten v r. 1788 prodal mlýn se 6 mlýnskými složeními a jedním jáhelním a s 5 stoupami a s 1 pilou do emfyteutického držení mlynáři Václavu Wolfovi, který jej v r. 1810 postoupil svému synu Václavovi.

1816 - po Václavově smrti převzala mlýn vdova Terezie Wolfová. Ta se krátce před svou smrtí provdala za dosavadního stárka Václava Břeského a mlýn mu odkázala. Na Opatovickém mlýně pak hospodařily celkem tři generace Břeských – až do 50. let 20. st. Na druhého mlynáře vzpomíná ve stáří jedna z příbuzných takto: “„Můj dědoušek Václav Břeský ráno vstal, pomodlil se a vyšel na pavláčku požehnat mlýny. Mlelo se tam skoro zadarmo. Mleči přišli, pane otče, počkejte nám, nemáme; a pan otec čekal až do smrti.“

Roku 1912 byla místo dosavadních 7 vodních kol na svrchní vodu zřízena turbína, nejpozději ve stejné době byl také přestavěn mlýn na „umělecký“, válcový (s mlecími válcovými stolicemi, výtahy, prosévači, pytlovací lávkou…).

Po smrti vdovy po posledním mlynáři v 50. letech 20. st. připadl mlýn do vlastnictví státu. Ten ještě r. 1959 uvažoval o možnosti zřídit zde Muzeum živé vody. Od r. 1962 je v přestavěné budově Opatovického mlýna (zároveň odstraněny pila, stodoly, stáje) umístěno pracoviště Mikrobiologického ústavu Akademie věd České republiky. Při poslední přestavbě (2009–2014) byla opět odkryta klenba a pilíře mlýnice, obnovena výzdoba výklenku v kapli a odkryty krovy v podkroví; k areálu se po rekonstrukci vrátila i socha Anděla strážce.

Zároveň byla zrekonstruována kaplička Jana Nepomuckého. Dříve na tomto místě stávala socha sv. Jana Nepomuckého. Kaple byla vystavěna roku 1750 nákladem cechu hlubockých zedníků, kameníků a tesařů. V r. 1900 je zde ještě coby vnitřní výzdoba popisován obraz sv. Jana Nepomuckého (72 cm široký, 140 cm vysoký), malovaný r. 1754 Františkem Prokyšem. Roku 1756 sem byl ze zámecké kaple přenesen oltář sv. Kateřiny se soškami sv. Jana Křtitele a sv. Antonína Paduanského. Součástí interiéru byly i dva filigránské barokní relikviáře. (podle: Mareš F., Sedláček J.: Soupis památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku XIX. století. Díl X, Politický okres třeboňský, 1900, s. 101) V rámci rekonstrukce byla do již prázdého prostoru kaple umístěna plastika Jindřicha Vydry: na keramické plastice je hlava sv. Jana Nepomuckého vytvořená z tisíciletých dubů (vzrostlých přibližně v letech  z let 760–920) nalezených v Mokrých lukách u Zlaté stoky. Kaplička byla v  roce 2010 zapsána do Seznamu kulturních památek České republiky.

Zpracováno podle publikace Renaty Novákové „Opatovický mlýn na Zlaté stoce u Třeboně“, Praha 2014.